|
Určování kyselosti a zásaditosti roztoků
K určování kyselosti nebo zásaditosti roztoků se používají tzv. indikátory (česky ukazatele). Indikátory jsou látky, které mají jinou barvu v kyselém prostředí a jinou barvu v zásaditém prostředí. Prostředí, které není ani kyselé ani zásadité se nazývá neutrální.
Do čtyř kádinek s roztoky octa, kyseliny chlorovodíkové, jedlé sody a hydroxidu sodného přidáme roztok lakmusu:
Lakmus se v roztocích octa a kyseliny chlorovodíkové zbarvil do červena, v roztocích jedlé sody a hydroxidu sodného do modra.
Lakmus se získává z isladského lišejníku. Má fialovou barvu. V kyselém prostředí zčervená a v zásaditém prostředí zmodrá. Můžeme jej použít jako roztok (přikápneme ho do roztoku) nebo jako lakmusový papírek, který se do roztoku namočí.
K rozlišení kyselého a zásaditého roztoku můžeme použít také jiné indikátory:
| indikátor | barva v kyselém prostředí | barva v zásaditém prostředí |
|---|---|---|
| lakmus | červený | modrý |
| methyloranž | červená | oranžová |
| fenolftalein | bezbarvý | fialkový |
Pomocí výše uvedených indikátorů zjistíme, jestli je prostředí kyselé nebo zásadité, ale už ne, jak moc je kyselé nebo zásadité. Některé kyseliny jsou silnější než jiné. Ocet můžeme požít a nic se nám nestane. Zato kdybychom se napili kyseliny chlorovodíkové, následky by mohly být smrtelné. Se zásadami je to obdobné.